Umístění sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly

 

Ideová zpráva

 

Umístění sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly autorky Karly Vobišové – Žákové (1887 – 1961) v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, dne 19. dubna roku 2018.

 

 

Popis díla

Sousoší je tvořeno třemi postavami sv. Vojtěcha, Radima a Radly, a trojdílného podstavce, navrženého autorkou dle dochované schematické skicy v době vzniku díla, tj. v období 1937 až 1947.

Základní celkové rozměry díla bez podstavce činí cca 1555 x 1020 x 2685 mm (v, š, d).

Ústřední postava, žehnající sv. Vojtěch, ležící, podepřen Radlou po pravici a Radimem po levici, v rozměrech cca 950 x 1170 x 1730 mm (v, š, d).

 

Podstavec je složen ze tří kvádrů:

– hlavní, střední díl           800 x 1500 x 2000 mm (v, š, d)

– přední díl                          650 x 1500 x 550 mm (v, š, d)

– zadní díl                            225 x 1500 x 900 mm (v, š, d)

 

Základním principem usazení postav je osová symetrie a čelní pohled příchozího. Dle prostorové sestavy podstavce, i s ohledem na výškovou dynamiku dílců, lze usuzovat, že autorka počítala s jeho instalací v centrální ose prostoru. Avšak mistrná objemová kompozice díla naplno vyzní v odstupech bočních i zadním pohledu.

Jednoznačnost a tvarová „stabilita“ podstavcové sestavy navádí k předpokladu, že autorkou uvažovaným materiálem soklu byl kámen.

 

 

Půdorysné principy umístění

Místo hrobu sv. Vojtěcha bylo historicky určeno již staviteli katedrály. Jakkoliv můžeme alternovat usazení sousoší v této pozici, současný stav a aktuální situace toto řešení neumožňuje. Bez ohledu na názorovou pestrost odborné veřejnosti k tomuto tématu, je z technického hlediska nemožné uvažovat tuto variantu bez architektonicko-konstrukční úpravy stávajícího autorského ztvárnění z r. 1997.

Z výše uvedených důvodů přistoupili jsme k zadání tak, aby navržená poloha k dubnu 2018 byla polohou správnou především z hlediska širších kompozičních vztahů.

Důležitou roli v půdorysném schématu zaujímá měřítko odstupů, především v perspektivních zkratkách vůči hlavnímu oltáři. Tato rozvaha nás v hlavní ose od západu přivádí na hranici 3. travé, do míst kde pro vyvážení navrženého umístění přistupují souvislosti prostorové.

 

 

Prostorové souvislosti

Jedna ze základních vlastností katedrály je slohová jednotnost, jenž je patrná především při vstupu západními portály. Stejný rytmus chóru a lodi byl s respektem dodržen ve všech periodách výstavby. Tato výrazná forma, kulminující síťovou klenbou vysoké střední lodi, je vymezena horizontální plochou, podlahou, která svojí vznešeností prostor podtrhuje a opět sjednocuje. Tento moment je velmi důležitý jak z hlediska hodnoty neporušené plochy, základny, tak z hlediska barevného vjemu.

Očekávaná anomálie transeptu je uvozena prodlouženým pátým travé. V jeho západní části, na křížení diagonál 4. a 5. travé s hlavní osou, je historicky určený bod, náhrobek svatého Vojtěcha. Nevyřčené, však logické ochranné pásmo tohoto místa je vymezeno právě krajními sloupy těchto travé. Světelné poměry ztemnění této části katedrály jsou ovlivněny plností stěn vsazené jižní věže a severní boční lodě. Oproti tomu třetí travé je světlejší, prozářené bočním světlem hlavní lodě, vzdušnější dojem podporuje rozšíření o boční kaple v přímém směru. Prosvětlení kaplí v tomto druhém plánu je tak pro prostorovou instalaci dalším významným zdrojem pochopení plasticity i detailu sochařského díla.

 

Využití druhého travé nám nepřijde vhodné jak z architektonického hlediska, tak z hlediska praktického. Předpoklad prvního kontaktu v monumentální ose čelně k exponátu neznamená jeho prvoplánovou akcentaci ve vztahu k prostoru hlavní lodi a důležitosti hlavního oltáře. Tato poloha by při překročení určité hranice působila robustně až teatrálně.

Neregulovatelná denní fyzická konfrontace s davy návštěvníků nabádá k umístění  do vymezeného „vnitřního“ prostoru, mimo turistické trasy.

 

 

Materiálové určení podstavce

Po pečlivé analýze výše uvedených širších vztahů, s vědomím nutné podpory duchovního účinku prostoru, zvolili jsme slivenecký mramor z originální historické lokality, a to v monochromní sestavě tří soklových dílů.

Střední díl je navržen jako sestava čtyř kvádrů, kamenicky sepnutých. Jejich tloušťka v předpokladu minimálně 200 mm bude upravena dle vlastností  konkrétních bloků v lokalitě, maximálně však do tloušťky 250 mm.

Vnější hrany kvádrů budou lícové, sochařsky šlechtěné. Styčné plošné spáry zaleštěné do plochy. Přední a zadní kvádr je navržen v masivním provedení ve shodné úpravě detailů středního dílu. Mechanické spoje jsou při finální instalaci rektifikovatelné a společně s detailem ložné  spáry umožňují časově neomezenou reversibilitu.

 

Sjednocení povrchů i jeho souznění s podlahou nejlépe odpovídá úprava v hedvábném lesku tzn. broušení a dolešťování do podlesku. Vysoký lesk nebývá úprava, která podporuje jemnou kresbu na mapovém podkladu v hloubce, vlastnost tak specifickou pro slivenecký mramor.

Zvláštního až tajemného stavu můžeme dosáhnout, pokud se optický vztah lomu světla pigmentů shoduje s pojidlem, médiem. I proto výše uvedené poznámky k roli světla v 3. travé nabývají opodstatnění pro barevnou harmonii podlahy, soklu a stříbrného sousoší.

Příklady spojení škály hnědé (olivové hnědi, přírodní umbry až přírodní nebo pálené sieny) s odstíny modré až stříbrné jsou doložitelná vrcholná umělecká díla s nejniternější duchovní výpovědí.

 

 

Závěr:

Architektonické ztvárnění soklu tvarem, volbou materiálu a jeho zpracováním musí usilovat o harmonii a pravdivost emočního účinku mistrovského sochařského díla. Drobení celkového konceptu katedrály, vypjatá duchovní spekulace a především falešná zdobnost bývají častými překážkami na této cestě.

Zvolili jsme cestu ztišení „základu“ tak, aby dal vyniknout křehkosti stříbření. Tedy ne kontrast, ale podpora komorního měřítka a detailu autorčina rukopisu.

Je těžké a zavazující domýšlet si umělecké pohnutky autorky. O duchovním naplnění sousoší však nelze pochybovat. Naším úkolem je tedy k tomuto proudu s úctou přistoupit a splynout.

 

S úctou,

Václav Hlaváček

LOKALITA

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě

zadavatel

Arcibiskupství pražské

realizace

04/2018

Category

Kultura, Umění